Na semináři Pod pokličkou Beallových seznamů, který se uskutečnil 2. 5. 2017, byla prezentována studie a interaktivní aplikace Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA) pro vyhledávání predátorů.
Predátorské časopisy parazitují na myšlence open access, využívají placeného modelu a vyznačují se nekvalitním peer review procesem – ty nejhorší ho prakticky nedělají.
Web of Science je v boji s predátory dál než Scopus – ale ani on není zárukou kvality.
Jeffrey Beall v lednu 2017 ukončil provoz svého blogu, na kterém označoval predátorské časopisy a vydavatele. Důvod je zatím neznámý.
S Beallovými seznamy se na predátorech autoři převážně shodují, výjimku představují časopisy nakladatelství Frontiers a Impact journals (ty mohou být kvalitní).
Directory of Open Accesss Journals (DOAJ) indexuje množství OA časopisů, pokud od nich dostanou „zelené razítko“, dá se to považovat za určitou známku kvality – resp. naplnění formálních kritérií DOAJ.
Problém nejsou vyložení predátoři (kteří se dají při troše snahy poznat na první pohled) ale ti sofistikovaní, popř. časopisy v šedé zóně (kolísající mezi normálními a predátory).
Kromě klasických řešení jak bojovat s predátory (etická pravidla, vytváření seznamů, archivace recenzních posudků institucemi, odstranění kafemlejnku), mohou časopisy zveřejňovat průběh recenzního řízení i s posudky, (popř. rozšířit o interaktivní platformu s dikuzí, aby se do vědy dostaly prvky sociální sítě).
Bill and Melinda Gates Foundation chce založit vlastní platformu OA, která by podporovala dobrou praxi. Platformu zvažuje i Evropská komise pro Horizon 2020 (možná již tento rok).
Videozáznam semináře je zde.