Orgány, instituce a ostatní subjekty EU

Specializované subjekty

Evropský veřejný ochránce práv, tzv. ombudsman je volen Evropským parlamentem na pětileté funkční období. Zabývá se stížnostmi občanů EU na práci institucí EU.

Evropský inspektor ochrany údajů sídlí v Bruselu. Funkce byla vytvořena v r.2001 s pětiletým obnovitelným funkčním obdobím. Evropský inspektor ochrany údajů odpovídá za zabezpečení toho, aby instituce a orgány EU dodržovaly právo na ochranu soukromí při zpracování osobních údajů. Např. nesmí být zpracovávány údaje, které odhalují rasový či etnický původ, politické názory,náboženské nebo filozofické přesvědčení nebo odborovou příslušnost.       

Poradní orgány Evropské unie

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) vznikl již na základě Římských smluv v roce 1957. Výbor vypracovává stanoviska na hospodářské a sociální aspekty i návrhy právních předpisů z pozice organizované občanské společnosti. Jeho posláním je poskytovat odborné poradenství větším institucím v rámci EU. Iniciativně vypracovává i stanoviska k tématům, která považuje za závažná. Sídlo EHSV  je v Bruselu. 350 členů vybírají členské státy. Následně jsou jmenováni Radou na obnovitelné čtyřleté funkční období.

Valné shromáždění celého výboru je svoláváno devětkrát ročně.Výbor volí svého předsedu  a dva místopředsedy každé dva roky na Valném shromáždění. Předseda a místopředsedové řídí Výbor a reprezentují ho  na schůzích dalších orgánů a institucí  EU, národních vlád, mezinárodních institucí a udržují kontakt s organizacemi občanské společnosti v Evropě i ve světě. Předseda a dva místopředsedové stojí včele tří skupin ( Zaměstnavatelé; Zaměstnanci; Rozmanité zájmy), šesti sekcí  plus zástupců členských států EU (po jednom z každého členského státu EU).

Sekce:

1. Sekce pro ekonomiku a  monetární unii a hospodářskou a sociální soudržnost (ECO)

2. Sekce pro jednotný trh, výrobu a spotřebu ( INT);/ Podsekce:The Single Market Observatory (SMO) – Pozorovatel pro jednotný trh

3. Sekce pro dopravu, energie, infrastrukturu a informační společnost (TEN)

4. Sekce pro zaměstnanost, sociální věci a občanství (SOC);/ Podsekce:The Labour Market Observatory (LMO) – Pozorovatel pro pracovní trhy

5. Sekce pro zemědělství, rozvoj vesnice a životní prostředí (NAT);/ Podsekce: The Sustainable Development Observatory(SDO) – Pozorovatel pro trvale udržitelný rozvoj

6. Sekce pro vnější vztahy (REX)

Kromě sekcí je významný Poradní výbor pro industriální změny / The Consultative Commisssion on Industrial Change (CCMI), který  je jediným svého druhu v evropských institucích. Jeho cílem je vybudovat společnou konstruktivní strategii pro řízení průmyslových změn a společensky přijatelný přístup k vyváženým potřebám se zachováním evropské průmyslové konkurenční výhody.

Do třetí skupiny, od chvíle, kdy Evropská rada v roce 2000 zahájila Lisabonskou strategii, patří Pozorovatel pro Lisabonskou strategii /The Lisbon Strategy Observatory (LSO). Vnější komunikaci Výboru řídí dva místopředsedové, do jejichž kompetencí patří i řízení rozpočtové skupiny. Valným shromážděním je k monitorování a zajištění náležité implementace členského statutu ustanovena The Quaestors´Group / Kvestorská skupina. Sekretariát EHSV s 39 členy organizuje činnost EHSV. Včele stojí generální sekretář.

Výbor regionů vznikl v 90. letech 20. století s cílem zapojit regiony do legislativního procesu Unie. Tento poradní orgán je shromážděním regionálních a místních zástupců, reprezentuje zájmy regionů a místních orgánů. Má  350 členů ze všech 28 členských států EU vybraných jednotlivými členskými státy a jmenovanými Radou na čtyřleté období. Pětkrát ročně se schází na plenárních zasedáních ve svém sídle, v Bruselu. Dvakrát ročně pak na mimořádných schůzích v některé  z členských zemí. S přijetím Lisabonské smlouvy se posiluje postavení Výboru regionů. Evropská komise, Evropský parlament a Rada jsou povinni konzultovat Výbor v oblastech politik, jež se dotýkají regionů a měst. Výbor se také může obrátit na Evropský soudní dvůr, pokud by byla porušena jeho práva nebo je toho názoru, že některý zákon EU je v rozporu se zásadou subsidiarity, popř. že nerespektuje regionální nebo místní pravomoci.

Finanční orgány Evropské unie

Evropská investiční banka  byla založená již Římskými smlouvami s cílem pomáhat vyváženému rozvoji Evropských společenství. Je to nezávislý orgán se sídlem v Lucemburku. EIB nečerpá finanční prostředky z EU, ale na mezinárodních kapitálových trzích.  Základní  kapitál  na tyto operace poskytly členské státy Unie. EIB poskytuje úvěry zejména na projekty v oblasti infrastruktury, ochrany životního prostředí, energetiky, průmyslu a telekomunikací.

Evropská centrální banka  byla založená v r.1998 ve Frankfurtu n/Mohanem s cílem koordinovat měnovou politiku v eurozóně, tj. v zemích, které zavedly společnou měnu euro. ECB své výroční zprávy předkládá Evropskému parlamentu, Radě, Komisi a Evropské radě.

Investiční fond – EIF slouží malým podnikatelům.

Euro

Interinstitucionální orgány

Úřad pro úřední tisky Evropských společenství podává a zveřejňuje informace o EU.

Evropský úřad pro výběr personálu. Pro instituce EU pracují úředníci ze všech členských států Unie. Jejich kvalifikace je velice různorodá –právníci, ekonomové, lingvisti, inženýři, aj. Pracovní prostředí je mnohojazyčné a mnohokulturní. Uchazeči musí absolvovat velmi náročný konkurz. Zkoušky jsou organizovány centrálně Evropským úřadem pro výběr personálu (EPSO).

Evropská správní škola byla založená v r. 2005. Zajišťuje zaměstnancům Evropské unie vzdělávání  v některých konkrétních oblastech.

EIPA – European Institute of Public Administration

College of Europe

Konference parlamentních výborů pro evropské záležitosti – po přijetí Lisabonské smlouvy (před přijetím Organizace Konference výborů pro záležitosti Unie a evropské záležitosti parlamentů Evropské unie – COSAC ). Jde o klíčový prvek interinstitucionálních vztahů na úrovni EU pro politický dialog Komise s vnitrostátními parlamenty. Její úloha je potvrzena v Protokolu o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii. Konference parlamentních výborů může orgánům EU dávat veškeré podněty, které považuje za účelné, zvláště ohledně návrhů aktů, které jí představitelé vlád členských států mohou po vzájemné dohodě předkládat.

Byl pořízen přesný seznam dokumentů, které musí být povinně předkládány vnitrostátním parlamentům:

• bílé knihy,
• zelené knihy,
• sdělení,
• roční legislativní program,
• návrhy legislativních aktů.

Vnitrostátní parlamenty mají navíc právo na zvláštní informace týkající se prostoru svobody, bezpečnosti a práva. Tím se podílejí na provádění politik vedených v této oblasti. Mají také právo podat námitku. Vnitrostátní parlamenty jsou také zapojeny do hodnocení činnosti Eurojustu a do politické kontroly činnosti Europolu.

Agentury Evropské unie

Agentury jsou orgány založené zvláštním právním  předpisem EU za účelem vykonávání velmi specifických úkolů; mnohdy nemají ani ve svém názvu pojem „agentura“, ale jsou například nazývány střediskem, nadací,ústavem nebo úřadem. Agentury nejsou institucemi EU. Agentury jsou rozděleny do čtyř skupin:

1. Agentury Společenství, které se řídí  evropským veřejným právem a mají vlastní subjektivitu. Byly zřízeny za účelem plnění konkrétních technických, vědeckých nebo řídících úkolů v rámci „prvního pilíře“ Evropské unie.

2. Agentury společné zahraniční a bezpečnostní politiky byly zřízeny za účelem plnění konkrétních technických, vědeckých a řídících úkolů v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky (CFSP) EU. Souvisí s „druhým pilířem“ EU.

3. Agentury pro spolupráci policejních a soudních orgánů v trestních věcechnapomáhají členským státům EU spolupracovat v boji proti mezinárodnímu organizovanému zločinu. Spolupráce v trestních věcech tvoří „třetí pilíř“ EU.

4. Výkonné agentury jsou organizace zřízené v souladu nařízením Rady z r.2003. Jsou pověřené úkolem při správě jednoho nebo více programů Společenství.